Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka

Úmrtí blízkého je velmi těžká zkušenost. Stesk po zemřelém mívá mnoho podob a ani na otázku, jak dlouho smutek po smrti trvá, neexistuje jedna „správná“ odpověď. Tento průvodce vám nabídne orientaci i oporu.

Když zemřel můj táta, dostávala jsem spoustu dobře míněných rad. Jak dlouho mám truchlit, co mi pomůže, co bych měla dělat. Nejužitečnější ale bylo, když se mnou někdo dokázal pobýt v tichu a přítomnosti všeho, co se zrovna dělo. V tom duchu jsem napsala i tenhle článek – ne jako návod, ale jako průvodce.
~ Lucie

Smrt blízkého člověka je jednou z nejbolestivějších zkušeností, které nás v životě potkají, a celý náš svět může rozdělit na „předtím“ a „potom“. Najednou neplatí to, co platilo dřív. Věci, které byly samozřejmé, se rozpadnou. Čas běží jinak. Tělo i mysl reagují způsobem, který nás může překvapovat nebo děsit.

Smutek, bezmoc, výčitky, prázdno nebo otupělost, možná kombinace toho všeho – to vše je přirozená součást truchlení. Neexistuje správný způsob, jak se s tím vyrovnat, ani přesně daná doba, jak dlouho „držet smutek“ nebo jak dlouho stesk po zemřelém skutečně trvá. Ale platí, že bolest se dá zvládnout. A hlavně na to nejste sami.

Proč je smrt blízkého člověka tak těžká?

Ztráta někoho, koho milujeme, otřese celým naším světem v základech. Najednou chybí člověk, který byl součástí každodenního života. Ranní telefonáty, sdílené rituály, pocit zázemí. Zármutek je zcela přirozená reakce na ztrátu. Není to nemoc, které je třeba se zbavit.

Stesk po zemřelém má mnoho tváří. Někdo pláče, jiný může cítit apatii nebo vztek. Někdy zármutek přichází ve vlnách: chvíli je dobře, pak se bolest vrátí naplno. To všechno je naprosto v pořádku.‍

Fáze truchlení podle Kübler-Ross

Psychiatrička Elisabeth Kübler-Ross v 60. letech minulého století popsala 5 fází truchlení (nebo také někdy zármutku či smutku), kterými lidé při vyrovnávání se smrtí často procházejí – ne nutně v tomto pořadí:

• Popření: „To není možné, tohle se nemohlo stát.“
• Hněv: „Proč zrovna on*ona? Proč zrovna teď?“
• Smlouvání: „Kdybych jen..., možná by to dopadlo jinak.“
• Deprese: Hluboký smutek, uzavření se, únava, pláč.
• Přijetí: Pomalu se vrací schopnost žít dál – ne bez bolesti, ale s ní.
  ‍

‍Tyto fáze smutku po smrti blízkého nejsou lineární. Přeskočíte jednu, vrátíte se k jiné. Cílem není smutek překonat nebo spravit, ale naučit se s ním žít.

‍Jak se vyrovnat se smrtí – co může pomoci?

Dovolte si truchlit

To nejhorší, co pro sebe v prvních týdnech můžete udělat, je potlačovat emoce. Pláč, hněv i beznaděj potřebují prostor. Smutek, který potlačíte nebo schováte uvnitř sebe, se vrátí jindy a jinudy.

Na druhou stranu i po úmrtí blízkého můžete zažívat „dobré“ dny, což ve vás může vyvolávat výčitky nebo pocity viny. I tyto emoce jsou normální – ale také je normální mít dobré dny. Dovolte si je.

Mluvte o zemřelé*m

Vzpomínky bolí, ale zároveň i léčí. Vyprávějte příběhy, prohlížejte fotky, sdílejte, co vám na blízkém chybí. Někdy se lidé obávají, že když bolest pojmenují, budou ji tím zbytečně vyvolávat. Ve skutečnosti ji to pomáhá zpracovat.
‍
Možná ještě nejste připraveni mluvit – i to je v pořádku. Pomoci může, když zesnulé*mu napíšete dopis nebo vykonáte nějaký obyčejný rituál. Můžete třeba zapálit svíčku, vytvořit malé obřadní místo nebo mít nablízku předmět, který vám zesnulého*zesnulou připomíná.

Přijměte pomoc od okolí

Lidé kolem vás chtějí pomoci, ale často nevědí jak. Nečekejte, až se zeptají – klidně jim řekněte konkrétně, co potřebujete. Přinést jídlo, odjet na výlet, prostě přijít a být. Úmrtí v rodině se dotýká celého jejího systému i všech zdánlivě běžných denních činností, na které nemusíte mít dostatek energie a můžete v nich potřebovat podporu druhých. 
‍
Je také důležité zmínit, že pokud pomoc nepřichází nebo vnímáte, že lidé se chovají  – možná po nějaké době – odtažitěji, neznamená to, že váš smutek je „moc“. Ocitli jste se v situaci bez opory v blízkém okolí? Zkuste oslovit psychologa*psycholožku nebo terapeuta*terapeutku, nejlépe vyškolené pro doprovázení v těžkých chvílích, které jsou také někdy doprovázené těžkými emocemi.

Dbejte na základní potřeby

V zármutku snadno zanedbáváme jídlo, spánek i pohyb. Tělo přitom potřebuje péči víc než kdy jindy. 

Smrt blízkého člověka často doprovází fyzické vyčerpání, například pokud jsme dlouhé roky pečovali a najednou máme více prostoru. Může přijít velká únava nebo naopak nespavost. Můžete cítit tlak na hrudi, váš dech se může změnit, možná ztratíte chuť k jídlu. V období zármutku jsme vystaveni velkému emočnímu stresu, a tak je tělo náchylnější i k nemocem. 

Jít ven, projít se, sníst něco teplého – to nejsou maličkosti. Nezapomeňte se opečovat.

Potřebujete se zorientovat v situaci nebo hledáte podporu pro sebe i rodinu?
‍Lucie nabízí poradenství pro pozůstalé – neváhejte se ozvat pro nezávaznou konzultaci zdarma. 

Nespěchejte na sebe

Na otázku, jak dlouho trvá smutek po zemřelém, neexistuje žádná jednoznačná odpověď. Intenzivní smutek obvykle slábne v průběhu prvního roku, ale záleží na hloubce vztahu, okolnostech smrti i vaší osobnosti. 

Výročí nebo i zdánlivě nenápadný podnět, jako je oblíbená vůně, věta nebo písnička blízké*ho, vás mohou překvapit silnou vlnou smutku i roky poté. To není krok zpět.

Pokud ale vnímáte, že se váš zármutek v čase neproměňuje, může se jednat o takzvané komplikované truchlení. 

Jak se vyrovnat se smrtí otce, matky nebo partnera*partnerky?

„Jak se vyrovnat se smrtí otce nebo matky“ je jedno z nejčastějších vyhledávání na toto téma. Ztráta rodiče přináší zvláštní tíhu: přicházíte o člověka, který vás znal celý život, a zároveň se stáváte „sirotkem“ – bez ohledu na váš věk.

Ztráta partnera*partnerky mění celou strukturu každodenního života. Sdílený byt, návyky, plány do budoucna, vše se najednou odehrává v úplně nové realitě.

Každá ztráta je jiná a každý člověk reaguje jinak. Neporovnávejte svůj smutek s tím, co by se „správně mělo“ cítit nebo co cítí někdo jiný.

Vztah s druhým člověkem jeho smrtí nekončí. Máme vzpomínky, můžeme s ním vést vnitřní dialog, dál neseme jeho odkaz a hodnoty. V procesu truchlení není cílem „zapomenout“, ale naučit se žít s novou podobou vztahu.

Ztrátou táty jsem si uvědomila, že neexistuje správný způsob truchlení.
Existuje jen váš způsob. A ten je vždy dost dobrý.
~ Lucie

Výčitky po smrti: proč si to děláme?

Výčitky po smrti blízkého jsou velmi časté – a upřímně, také velmi zbytečné.
„Měl*a jsem zavolat.“ „Kdybych věděl*a, šel*šla bych za ním.“ „Mohl*a jsem udělat víc.“

Výčitky jsou formou truchlení, ne faktem. Nejsou důkazem, že jste selhali. Jsou důkazem, že vám na zesnulém člověku záleželo. Zkuste je vnímat, ale neztotožňovat se s nimi. Dávejte si pozor, abyste v nich neuvízli příliš dlouho.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Truchlení je přirozené, ale někdy přeroste v komplikovaný zármutek nebo depresi, kdy nedokážeme smrt blízké*ho přijmout, dlouhodobě cítíme hlubokou prázdnotu nebo intenzivní pocity viny a smutek nás paralyzuje. 

Zvažte návštěvu psychologa*psycholožky nebo psychoterapeuta*psychoterapeutky, pokud:

• Smutek trvá déle než rok a nijak neslábne.
• Nedokážete fungovat v práci ani v základních každodenních povinnostech.
• Přicházejí myšlenky na sebepoškození nebo smrt.
• Užíváte alkohol nebo léky k utlumení bolesti.
• Izolujete se a uzavíráte se vůči lidem kolem sebe.

Do terapie či různých pozůstalostních skupin určitě můžete zajít i v případě, že neřešíte nějaký aktivní nebo zdánlivě „velký“ problém. Taková setkání vám mohou pomoci najít cestu, jak se smířit se smrtí. 

Vyhledat pomoc není slabost. Je to odvaha.

Jak se připravit na smrt blízkého?

Tuto otázku si kladou lidé, jejichž blízcí jsou vážně nemocní. Příprava neznamená, že smrt přijímáte jako dobrou věc nebo že ji přivoláte. Znamená, že nechcete být zaskočeni, až k ní dojde.

Někdy už před smrtí blízkého, často u dlouhodobě nemocného, zažíváme proces truchlení – tzv. anticipovaný zármutek. Umožňuje nám jako budoucím pozůstalým zpracovávat ztrátu postupně, prožít mírnější rozloučení a připravit se na budoucnost. Může však také zahrnovat ambivalentní pocity, strach i hněv.

Co může pomoci:

• Pojmenovat konkrétně to, čeho se bojíte.
• Trávit čas s umírající*m.
• Říct mu*jí to, co chcete, aby věděl*a. Zpětně litujeme slov, která jsme neřekli, víc než těch, která jsme řekli.

Truchlení je cesta

Smutek po ztrátě blízkého člověka se často neuzavírá v jednom momentu. Má svůj čas, své propady, ale také světlá místa. Postupně se proměňuje. Pravděpodobně nezmizí úplně, ale může změnit tvar, stane se tišším, jeho hrany se obrousí. Naučíme se s ním žít, dýchat, nést ho uvnitř sebe vedle radosti i obyčejných dní. A díru po milované blízké osobě začne obrůstat náš vlastní život po jejich smrti. 

Pokud prožíváte ztrátu blízkého člověka, nemusíte vše zvládat sami. Obraťte se na svou rodinu, přátele, svou komunitu. A také Elegree je tu pro vás. Ať už potřebujete pomoc s organizací posledního rozloučení, odpovědi na praktické otázky – nebo jen vědět, na koho se obrátit.