Způsoby pohřbívání: tradiční i alternativní možnosti

Pokud jde o způsoby pohřbívání, možnosti jsou mnohem širší, než možná tušíte – od klasického pohřbu do hrobu přes kremaci až po ekologické pohřbívání. Každá volba může odrážet osobnost zemřelé*ho i přání rodiny.

Pohřbívání do země: tradiční volba s hlubokými kořeny

Pohřbívání do hrobu má v České republice dlouhou tradici, ale dnes už je spíše okrajovou záležitostí – volí ho zhruba čtvrtina lidí.  Hrob je často přirozenou volbou pro rodiny, které chtějí mít konkrétní místo k navštěvování a vzpomínání. Může být místem setkávání a péče, jako je například zalévání květin nebo zapalování svíček.

Jak to probíhá?

• Tělo je uloženo do rakve – dřevěné, přírodní nebo biologicky rozložitelné
• Pohřební obřad může proběhnout kdekoliv – v kostele, obřadní síni, na oblíbeném místě zemřelé*ho nebo přímo u hrobu
• Rakev se vždy ukládá do hrobového místa na hřbitově
• Nájem hrobového místa se pak pravidelně obnovuje, obvykle každých 10 až 20 let

Důležité je počítat s tím, že je tento druh pohřbu časově limitovaný vzhledem k biologickým procesům těla. Ideálně by měl proběhnout zhruba do jednoho až dvou týdnů od úmrtí. Pokud by to bylo později, je možné tělo skladovat v chladicím zařízení. Zákon dobu uložení nijak nelimituje, ale počítejte s tím, že za každý den zaplatíte zhruba 500 až 700 korun.

Pohřbívání do hrobky

Pohřbívání do hrobky je tradiční způsob, oblíbený zejména v rodinách s historicky budovanými hrobkami. Hrobka může pojmout více generací a stát se místem rodinné paměti.

Kremace: nejčastější volba v Česku

Kremace neboli zpopelnění je dnes v ČR nejčastějším druhem pohřbu. Rozhodne se pro ni 75 procent lidí, v Praze je to podle oficiálních dat dokonce 97 procent. Je méně nákladná a může být vhodnější i z časových důvodů – na rozdíl od obřadu s rakví tady obřad může proběhnout i s odstupem. Tělo zesnulé*ho zpopelňují v krematoriu, kde pak pozůstalým předají ostatky v urně.

Co se dál děje s popelem?

Tady je volba čistě na pozůstalých, kteří by ovšem měli v první řadě ctít poslední přání zesnulé*ho. Podle domluvy je možné popel například rozdělit na více částí nebo část rozprášit a zbytek si ponechat. O tom, jak a kde budou uloženy ostatky zemřelého (v tomto případě urna), rozhoduje vypravitel pohřbu. 

Obecně je možností víc, než si mnozí myslí. Můžete:

• Uložit popel v urně do hrobu nebo kolumbária – existují i biologicky rozložitelné urny
• Rozptýlit popel na rozptylové loučce v rámci hřbitova
• Rozptýlit ho v přírodě – například v lese, na louce nebo do řeky
• Uchovávat ho v urně doma
• Proměnit část popela ve vzpomínkový předmět – například ho uložit do pietního šperku

Pokud byste chtěli popel rozptýlit v přírodě, je nutné dodržet zákonné podmínky. To znamená provést rozptyl se souhlasem majitele pozemku a také dodržet zásady ochrany životního prostředí. Například při sypání popela do řeky to znamená neohrozit kvalitu a zdravotní nezávadnost vody.

Co když chcete popel rozptýlit v zahraničí?

Z české strany jsou podmínky poměrně benevolentní, ale hlavní překážkou mohou být pravidla cílové země. Například v Chorvatsku je pro rozptyl do moře potřeba speciální povolení, v Německu je to naopak běžně nabízená služba. Vždy je dobré věc konzultovat s pohřební službou a předem si ověřit legislativu dané země.

‍

Nevíte si rady, jaký typ pohřbu zvolit? V rámci poradenství pro pozůstalé vám pomůžeme zorientovat se ve všech možnostech – beze spěchu a bez tlaku. 

Ekologické pohřbívání: blíže přírodě

Ekologické pohřbívání je rostoucí trend, který reaguje na zájem o udržitelnost i v závěru života. Zatímco u nás jsou některé metody teprve v začátcích, v zahraničí jsou už mnohdy běžné. Průkopníkem je Velká Británie, kde mají více než 270 přírodních pohřebišť, a ekologické pohřby jsou velmi populární například i v USA, Kanadě, Austrálii či na Novém Zélandu.

Lesní pohřbívání

Pohřbívání pod stromy na tzv. lesních hřbitovech nabízí možnost být pohřben*a v přírodě, u konkrétního stromu. V ČR je možné takto ukládat zejména popel nebo tělo v ekologické, zcela rozložitelné urně či rakvi. 

Místo je bez náhrobku, označuje se GPS souřadnicemi nebo diskrétní dřevěnou cedulkou. Často se zdobí například jen na Dušičky, a to co nejvíce ekologicky. To znamená, že se nepoužívají svíčky, plastové obaly či ozdoby, umělé květiny, ale ani živé květiny s drátky nebo plastovými stuhami. Vzpomínka v podobě svíčky se pak spíše pokládá na centrální pietní místo lesního hřbitova. 

V Německu nebo Velké Británii je tato forma běžná, ale už i u nás postupně vzniká více přírodních hřbitovů – patří mezi ně například Les vzpomínek a Luční hřbitov na Ďáblickém hřbitově v Praze nebo Údolí vzpomínek v Brně-Líšni.

‍

Biologicky rozložitelné rakve a rubáše

Místo klasické lakované rakve je možné zvolit rakev z vrbového proutí, kartonu nebo lnu. Tělo se tak v zemi rozkládá přirozeněji a rychleji, bez chemikálií. V zahraničí je možné také pohřbívat pouze v plátně, bez rakve. V České republice zákon ukládá využívat certifikované rakve s předem definovanými parametry. 

Aquamace a terramace

Aquamace (alkalická hydrolýza) rozkládá tělo vodou a alkalickým roztokem. Terramace (kompostace) přeměňuje tělo v zeminu vhodnou pro výsadbu stromu. Obě metody jsou zatím dostupné především v USA a některých evropských zemích, v ČR se o jejich legislativní zakotvení teprve usiluje a průkopníkem je například organizace Poslední stopa.

Pohřbívání v různých náboženských tradicích

Různá náboženství mají své specifické rituály. Pohřební služby i obřadníci*obřadnice mohou průběh rozloučení přizpůsobit různým tradicím – neváhejte se zeptat.

Křesťanství 

Tradiční křesťanský pohřeb vychází z víry ve vzkříšení těla, proto bylo po staletí upřednostňováno pohřbívání do země. Kremaci katolická církev zakazovala až do roku 1963, kdy ji Druhý vatikánský koncil podmíněně povolil. Dodnes však platí, že popel nesmí být rozptýlen v přírodě ani uchováván doma, ale musí se uložit na posvěceném místě.

V pravoslavné tradici se kremace stále nepřipouští. Pohřební obřad bývá velmi propracovaný: tělo zemřelé*ho leží v otevřené rakvi, věřící se s ním loučí osobně a kněz při obřadu čte celý Žalm 118. V některých pravoslavných zemích se tělo po určité době exhumuje a kosti se ukládají do kostnice – prostor na hřbitovech je totiž vzácný a hroby se využívají opakovaně.

Judaismus 

Židovský pohřební obřad klade velký důraz na rychlost a jednoduchost. Tělo by mělo být pohřbeno ideálně do 24 hodin od úmrtí, balzamování ani kremace se nepřipouštějí. Rakev musí být ze dřeva – aby se tělo mohlo přirozeně rozložit a „vrátit se do země", jak říká kniha Genesis.

Specifická je péče o zemřelého*zemřelou před pohřbem: dobrovolná sdružení zvaná chevra kadiša (doslova „svaté bratrstvo") vykonávají rituální omývání těla (tahara) jako posvátnou službu. Po pohřbu nastává týdenní období smutku zvané šiva, během nějž pozůstalí zůstávají doma, nepracují a přijímají návštěvy – komunita jim přináší jídlo a společnost.

Hinduismus 

V hinduismu je kremace naopak považována za ideální způsob pohřbení – oheň symbolicky osvobozuje duši (átman) z těla a urychluje její cestu k dalšímu zrození. Obřad tradičně provádí nejstarší syn zemřelé*ho, který zapálí hranici. Nejposvátnějším místem pro kremaci je břeh řeky Gangy ve Váránasí, kam věřící přijíždějí z celé Indie s přáním, aby tam zemřeli nebo aby tam byl jejich popel vsypán do řeky.

Výjimku tvoří malé děti a světci (sádhú). Ti se nezpopelňují, ale pohřbívají přímo do země, protože se věří, že jsou již čistí a oheň není třeba.

Buddhismus

Pohřbívání v buddhismu není jednotné. Nejčastější je kremace (například v Thajsku nebo na Srí Lance), která vychází z učení o pomíjivosti těla. V Tibetu se praktikuje takzvaný vzdušný pohřeb, při němž se tělo zemřelé*ho po obřadu rozseká a ponechá supům na skalách jako poslední dar a výraz soucitu k ostatním bytostem.

Některé buddhistické směry věří, že „mezistav“ po smrti (tzv. bardo) může trvat až 49 dní. Během této doby se rodina modlí, dává dary mnichům a probíhají rituály, které mají podpořit pozitivní karmu a pomoci zesnulé*mu k lepšímu znovuzrození.

Islám

Islámský způsob pohřbívání se řídí přesnými náboženskými pravidly: tělo je omyto, zabaleno do rubáše a pohřbeno do země bez rakve, čelem k Mekce. Kremace je v islámu zakázána.

Budoucnost pohřbívání

Budoucnost pohřbívání se posouvá směrem k personalizaci a ekologii. Přibývají pestré možnosti jako:

• Urny, z nichž vyroste strom
• Speciální pohřební diamanty vyrobené z popela
• Virtuální pietní místa a digitální odkaz zemřelé*ho
• Vesmírné pohřby – rozptyl popela v atmosféře nebo na oběžné dráze

Lidem stále víc záleží na tom, aby poslední rozloučení bylo osobitým a smysluplným rituálem – ne jen nutnou administrativou.

Jak si vybrat?

Nejdůležitější je přání zemřelé*ho – pokud ho předem vyslovil*a nebo zapsal*a. Pokud ne, volba leží na pozůstalých. 

Při rozhodování může pomoci pár otázek:

• Jaká byla osobnost zemřelé*ho a jeho*její vztah k přírodě, náboženství, tradicím?
• Co by mu*jí bylo nejbližší?
• Co pomůže vám a rodině v truchlení?
• Jaké jsou vaše finanční a logistické možnosti?

Neexistuje špatná volba – jen volba, která vám osobně dává smysl.

‍

Alternativní způsoby pohřbívání v ČR se rozrůstají a rodiny mají dnes víc možností než kdy dřív. Ať zvolíte klasický pohřeb do země, kremaci nebo ekologické pohřbívání, Elegree vám pomůže zorientovat se a zařídit vše tak, aby poslední rozloučení odpovídalo tomu, kým váš blízký byl.

‍