

V Česku převažují dva způsoby pohřbívání: kremace a pohřeb do země, tedy do hrobu nebo hrobky. Některé rodiny ale hledají i jiné možnosti, například uložení urny na přírodním pohřebišti nebo rozptyl popela na místě, které pro ně má zvláštní význam.
Podíváme se, co jednotlivé možnosti obnášejí v praxi, co k nim říká zákon a podle čeho se rozhodnout. Na konci najdete také odpovědi na otázky, které od rodin slýcháme nejčastěji.
Při pohřbu do země se tělo ukládá v rakvi do hrobu na hřbitově. V Česku jde o méně častou variantu než kremace, pro některé rodiny je ale důležité právě to, že po zesnulém zůstává konkrétní místo, kam mohou chodit.
Hrob může být pro rodinu místem vzpomínání a setkávání. Lze na něj položit květiny, zapálit svíčku nebo se u něj na chvíli zastavit.

Tělo se ukládá do rakve, která musí splňovat požadavky české legislativy. Kromě běžných dřevěných rakví existují také varianty z neošetřeného dřeva nebo jiných materiálů.
Samotný obřad může proběhnout v kostele, obřadní síni nebo přímo u hrobu. Podle možností konkrétního místa a po dohodě s jeho provozovatelem lze někdy zvolit i méně tradiční prostor.
Po obřadu se rakev uloží do hrobu. Hrobové místo se zpravidla nekupuje, ale pronajímá od provozovatele pohřebiště. Délka nájmu a podmínky jeho prodloužení se řídí zákonem a řádem konkrétního hřbitova.
Pohřeb je potřeba sjednat u pohřební služby do 96 hodin od oznámení úmrtí. Samotný obřad ale může proběhnout i později, podle možností rodiny a pohřební služby.
Pohřbívání do země má svá zákonná a provozní pravidla. Některé podmínky stanovuje zákon o pohřebnictví, další upřesňuje řád konkrétního pohřebiště.
Podrobnosti vám sdělí správa hřbitova. Je dobré se na ně informovat předem, zejména pokud rodina už hrobové místo má a plánuje ho znovu využít.
Hrobka je zděná podzemní stavba, do které se ukládají rakve nebo urny. Často slouží jako rodinné pohřební místo po několik generací a může se stát místem společné rodinné paměti.
Pořízení a údržba hrobky bývají nákladnější než u běžného hrobu. Ne na každém hřbitově je navíc možné postavit novou hrobku.
Pokud rodina hrobku už vlastní, je vhodné předem ověřit její technický stav a podmínky dalšího ukládání rakví nebo uren. Informace poskytne provozovatel pohřebiště.
Kremace neboli zpopelnění je v Česku nejčastějším způsobem pohřbení. Volí ji přibližně čtyři z pěti rodin. V Praze je její podíl ještě vyšší.
Při kremaci se tělo zpopelní v krematoriu a zpopelněné ostatky se uloží do urny. Tu si může rodina vyzvednout a následně rozhodnout o jejím uložení nebo o rozloučení s popelem.
Kremace může být finančně méně nákladná než pohřeb do země, vždy ale záleží na vybraných službách a podobě rozloučení. Obřad může proběhnout před kremací, například s rakví, nebo později při setkání s urnou. Rodina tak může zvolit termín i podobu rozloučení podle svých potřeb.
Kremace může proběhnout i bez veřejného obřadu. V Česku je to dnes velmi častá volba.
Pohřeb bez obřadu ale neznamená, že se rodina musí vzdát rozloučení. Může ho uspořádat později, například při ukládání urny nebo rozptylu popela. S přípravou osobního obřadu rodinám pomáháme i my.
Jak pohřeb sjednat a co všechno je potřeba zařídit, popisujeme v článku Jak zařídit pohřeb.
Po kremaci je potřeba rozhodnout, jakým způsobem budou zpopelněné ostatky uloženy nebo jak se s nimi rodina rozloučí. Pokud zesnulý své přání ohledně nakládání s popelem vyjádřil, je důležité ho při rozhodování respektovat.
Možností je několik:
Některá pohřebiště umožňují uložit i urnu, která se v půdě rozloží.
Některé rodiny si přejí rozptýlit popel na místě, které mělo pro zesnulého nebo jeho blízké zvláštní význam. Může jít například o oblíbenou louku, les nebo místo u vody.
Předem je ale potřeba ověřit, zda je takový postup na vybraném místě možný. Záleží mimo jiné na vlastnických právech, pravidlech ochrany přírody a případných omezeních vztahujících se k vodním tokům. Pokud se jedná o cizí pozemek, je namístě získat souhlas jeho vlastníka.
Rozptyl v zahraničí
Pravidla pro nakládání s popelem se v jednotlivých zemích liší. Někde je rozptyl v přírodě běžnou možností, jinde se řídí přísnějšími podmínkami nebo vyžaduje zvláštní povolení. Pokud uvažujete o rozloučení v zahraničí, ověřte si předem místní pravidla a možnosti u příslušných úřadů nebo pohřební služby.
Nevíte si rady, jakou možnost zvolit? Nemusíte se rozhodnout hned a nemusíte na to být sami. V rámci konzultace k tvorbě obřadu s vámi můžeme jednotlivé možnosti probrat a pomoci vám zorientovat se v tom, co by mohlo odpovídat vašim přáním a potřebám.
Vedle tradičních způsobů pohřbívání se některé rodiny zajímají také o šetrnější a přírodnější možnosti. V zahraničí mají přírodní pohřebiště na některých místech dlouhou tradici. Také v Česku se postupně rozvíjejí místa, která kladou důraz na přirozené prostředí a citlivější přístup ke krajině.
Přírodní pohřbívání může mít různé podoby. Patří sem například uložení urny v lese nebo na louce, využití rozložitelných materiálů či další způsoby, které se snaží omezit zásahy do přírody.
Na přírodním pohřebišti se urna ukládá v prostředí, které přirozeně zapadá do okolní krajiny. Může jít například o místo u stromu nebo na louce. Podoba označení jednotlivých míst i pravidla jejich výzdoby se liší podle konkrétního pohřebiště.
Někde se používají dřevěné cedulky nebo jiné nenápadné označení, jinde je možné využít společné pietní místo pro květiny a zapálení svíčky. Některá místa omezují používání plastových dekorací, umělých květin nebo svíček přímo u jednotlivých stromů.

Mezi přírodní a lesní pohřebiště v Česku patří například:
Je dobré rozlišovat mezi přírodním pohřebištěm a klasickým hřbitovem, který se nachází v lese. Ne každý lesní hřbitov je zároveň přírodním pohřebištěm. Některé starší hřbitovy mají běžné hroby a náhrobky, pouze jsou zasazené do lesního prostředí.
Vedle běžných dřevěných rakví existují také varianty z proutí, kartonu nebo jiných přírodních materiálů. Některé jsou navržené tak, aby se v půdě přirozeně rozložily.
V některých zemích je možné pohřbít člověka také pouze v rubáši, tedy v pohřebním plátně. V Česku musí způsob pohřbení splňovat požadavky platné legislativy a podmínky konkrétního pohřebiště. Pokud vás zajímá přírodnější varianta, je dobré probrat dostupné možnosti s pohřební službou.

Aquamace, označovaná také jako alkalická hydrolýza, a terramace, tedy přirozený proces přeměny těla na půdu, patří mezi alternativní metody pohřbívání, které se rozvíjejí v některých zemích.
Při aquamaci se tělo rozkládá působením vody a alkalického roztoku. Terramace využívá řízený přirozený proces přeměny těla na půdu. Obě metody jsou dostupné jen v některých státech a jejich právní úprava se mezi zeměmi liší.
V České republice zatím nejde o běžně dostupné způsoby pohřbení. O jejich zavedení a širší diskusi se zasazují také organizace, například Poslední stopa.
Náboženské tradice mají vlastní pohřební zvyklosti, které mohou ovlivnit podobu obřadu i způsob pohřbení. Jejich podoba se ale může lišit podle konkrétního náboženského směru, komunity i osobního přání zesnulého.
Pokud chcete některé zvyklosti zachovat, je dobré o nich mluvit s pohřební službou a člověkem, který bude obřad vést, už při přípravách.
Křesťanská tradice vychází z víry ve vzkříšení těla. Po staletí proto převažovalo pohřbívání do země. Katolická církev povolila kremaci v roce 1963, nadále však dává přednost pohřbení těla.
Pokud se rodina rozhodne pro kremaci, církev požaduje, aby byl popel uložen na posvátném místě, například na hřbitově nebo v kostele. Běžně nepřipouští rozptýlení popela v přírodě ani jeho uchovávání doma. V roce 2023 však Dikasterium pro nauku víry upřesnilo, že za určitých podmínek může církevní autorita posoudit žádost rodiny o uchování malé části popela na místě významném pro život zesnulého.
V pravoslavných tradicích se obecně upřednostňuje pohřbení těla do země. Kremace bývá odmítána nebo nedoporučována, konkrétní přístup se ale může lišit podle jednotlivých pravoslavných církví a místních zvyklostí.
Pohřební obřad často probíhá s otevřenou rakví, aby se blízcí mohli se zesnulým rozloučit. V některých zemích, například v Řecku, se po určité době ostatky exhumují a kosti se ukládají do kostnic. Konkrétní postupy se liší podle místní tradice a pravidel daného hřbitova.
Židovský pohřeb bývá tradičně prostý a má následovat co nejdříve po úmrtí. Ortodoxní judaismus odmítá kremaci a upřednostňuje pohřbení těla do země. Rakev bývá zpravidla jednoduchá, často z nezdobeného dřeva.
Před pohřbem se provádí rituální omývání těla, kterému se říká tahara. Zajišťuje ho pohřební bratrstvo chevra kadiša. Po pohřbu následuje období smutku, jehož první týden se nazývá šiva. Pozůstalí během něj přijímají návštěvy a podporu blízkých.

Islámský pohřeb se řídí náboženskými pravidly. Tělo se rituálně omyje, zabalí do bílého pohřebního plátna a pohřbí do země, obvykle co nejdříve po úmrtí. Při ukládání do hrobu se dbá na orientaci těla směrem k Mekce.
Kremace není v islámské tradici přípustná. Podoba pohřbení se ale musí přizpůsobit také právním a provozním podmínkám země, ve které se pohřeb koná. V Česku je proto vhodné možnosti předem probrat s pohřební službou a příslušnou muslimskou komunitou.
V hinduismu je tradičním způsobem pohřbení kremace. Oheň má podle hinduistické víry pomoci duši (átman) opustit tělo. Existují ale výjimky, například u malých dětí nebo některých duchovních osob, které se podle konkrétní tradice pohřbívají do země.
V buddhismu se pohřební zvyklosti liší podle země a směru. V mnoha buddhistických komunitách převažuje kremace, v tibetském buddhismu se však dodnes praktikuje také takzvaný nebeský pohřeb. Při něm je tělo ponecháno v přírodě jako poslední dar ostatním živým bytostem.
Vedle tradičních způsobů pohřbívání se objevují také nové možnosti, které propojují rozloučení s osobností zesnulého, vzpomínkami nebo vztahem k přírodě.
Patří mezi ně například:

Pokud znáte přání zesnulého člověka, ať už z rozhovoru, závěti nebo jiné zprávy, je důležité ho při rozhodování respektovat. Někdy člověk své přání vyjádří přímo, jindy o něm blízcí vědí z rozhovorů nebo společných zkušeností.
Pokud přání zesnulého neznáte, může být rozhodování složitější. Vedle praktických a právních okolností je důležité dát prostor také potřebám lidí, kteří zůstávají.
Pomoct vám mohou například tyto otázky:
Z vlastní zkušenosti vím, že při rozhodování o podobě posledního rozloučení neexistuje jedna správná cesta. Každý člověk i každá rodina jsou jiní. Někdy je jasné, co by si zesnulý přál, jindy je potřeba společně hledat cestu, která bude dávat smysl těm, kteří zůstávají. Doporučuji začít právě u toho, co bylo pro člověka důležité, jaký měl vztah k životu, přírodě, rodině nebo tradicím. A nezapomínat ani na vlastní potřeby.
Rozloučení nemusí být dokonalé. Mělo by být především opravdové.
Nejméně nákladnou variantou bývá zpravidla kremace bez veřejného obřadu. Celková cena ale závisí na konkrétní pohřební službě a zvolených službách. Pokud se rodina rozhodne pro kremaci bez obřadu, může uspořádat vlastní rozloučení později, například při ukládání urny nebo rozptylu popela.
Česká legislativa obecně nestanovuje povinnost uložit urnu výhradně na hřbitově. Pokud si ji rodina přeje ponechat doma, je to možné. Je ale dobré vzít v úvahu také přání zesnulého a případné náboženské přesvědčení.
Například katolická církev požaduje, aby byl popel uložen na posvátném místě. V roce 2023 připustila možnost uchování malé části popela na místě významném pro zesnulého, a to za stanovených podmínek.
Popel je možné rozptýlit na rozptylové loučce nebo jiném místě určeném k tomuto účelu na hřbitově. Rozptyl mimo hřbitov (v přírodě, například na louce, v lese nebo u vody) česká legislativa dovoluje, ale je potřeba souhlas vlastníka místa, případně správce vodního toku.
Ano, popel lze na vlastním pozemku uložit i rozptýlit. Přesto je vhodné ověřit si konkrétní právní a praktické okolnosti a postupovat pietně. Pravidla pro pohřbení těla v rakvi jsou odlišná, tělo v rakvi se smí pohřbít pouze na hřbitově.
Doba rozkladu rakve závisí na materiálu, ze kterého je vyrobena, a na podmínkách v půdě. Zákon zároveň stanovuje tlecí dobu, po kterou musí být hrobové místo vyhrazeno pro rozklad lidských ostatků. Její konkrétní délka se určuje s ohledem na podmínky daného pohřebiště, nejméně je to 10 let.
Pohřeb je potřeba sjednat do 96 hodin od oznámení úmrtí. V této lhůtě se nemusí uskutečnit samotný obřad, ten lze domluvit později podle možností rodiny a pohřební služby.
Pokud ve stanovené lhůtě nikdo pohřbení nesjedná, zajistí ho obec podle zákona o pohřebnictví. Více informací o tom, co je potřeba zařídit, najdete v článku Jak zařídit pohřeb. A pokud se chystáte na pohřeb jako host, může vám pomoci také článek Jak probíhá pohřeb.
Rozhodování o podobě pohřbu může přinášet mnoho otázek. Nemusíte na ně mít odpovědi hned.
V Elegree vám pomůžeme zorientovat se v možnostech a připravit rozloučení, které bude respektovat přání a osobnost vašeho blízkého člověka i potřeby těch, kteří zůstávají.
Pokud si chcete o možnostech pohovořit, ozvat se nám můžete i jen pro nezávaznou konzultaci. Napište nám.
Pokud byste mou podporu a blízkost ve vaší situaci uvítali, neváhejte mě kontaktovat – prostřednictvím formuláře v této sekci, e-mailem, telefonicky, SMS nebo zprávou na WhatsAppu. Ozvu se vám, jakmile to bude možné.
Máte zájem o zapojení do projektu, přednášku nebo jiný typ spolupráce? Určitě se ozvěte.
